Stylistika

Berserk

26. září 2010 v 23:02 | Nefrites
Dlouho jsem se na tohle anime vysloveně nechtěla podívat. Ale pak jsem si k němu sedla a nevstala jsem. Tohle anime vám totiž naprosto zpřehází priority. Pojďme se podívat na příběh nejlepšího anime, které jsem viděla.

"My lidé jsme křehcí a smrtelní, ale, i když nás zraní nebo mučí, toužíme žít dál."

Sírius a jeho vyvolená

19. srpna 2010 v 14:24 | Nefrites
Ach Bože! Už jsem se do toho zase pustila, četla jsem povídky na Ff.hp.netu. Tam se člověk něco dozví, to vám povídám. Udělala jsem takový malý průzkum, týkal se hlavně povídek z doby pobertů, přesněji povídek Sirius/OC. Jetště přesněji Sirius/Mary Sue. A co jsem zjistila? Tohle:

Když se na to podíváte kolem a kolem zjistíte, že Sirius měl sice hodně holek na jednu noc, ale mnohem víc je povídek o té jedné jediné, kterou miloval tak silnou a čistou láskou a se kterou se každou středu v sedmém ročníku dával rande na astronomické věži. Taky zjistíte, že každá s těch jeho vyvolených je krásná a hubená a buď jsou to holky z úplně mudlovských rodin, nebo naopak z úplně čistokrevných (ty jsou pak buď v Nebelvíru a zastávají jeho názor nebo ho jsou ve Zmiozelu a kvůli němu je zastávat teprve budou). Vždycky je to kamarádka Lyli a většinou právě ta nejlepší. V jejich pokoji je pak ještě jedna jejich skvělá kamarádka, která se pak samozřejmě dá dohromady s Remusem (přičemž si autorky neuvědomují, že tahle hrozně hodná a milá dívka - z celé trojice nejhodnější a nejmilejší, ovšem také nejméně krásná, ale to nikdo nahlas neřekne - dostane kopačky kvůli Tonksové).
Úžasná krásná a na kouzla (zejména na obranu) i famfrpál talentovaná hlavní hrdinka na začátku vždycky
Síriusovi držkuje, jak nechce být jen další zářez na pažbě a kdesi cosi, na konci (či uprostřed) s ním však vždycky mile ráda hupsne do postele, většinou pak má dvojčata.
Obvykle nesnáší profesora lektvarů nebo obrany (shodou okolností tyhle dva předměty snad nikdy v době pobertů nevyučuje žena), ale samozřejmě to není její vina, protože ona je dokonalá a její odpovědi jsou vždycky správné. Jenže učitel má kdovíproč pocit, že je jí ohrožen, a nebo prostě jen žárlí, a tak ji záměrně provokuje. Pak má tato studentka školní trest nejlépe se Síriusem.
Prostě je to takové jednoduchoučké schéma: Ona ho nechce a právě proto on chce jí. Balí jí, přičemž se do ní zamiluje, ona se posléze zamiluje do něj. Tyto dva procesy nemusí probíhat chronologicky, ba naopak většinou se odehrávají paralelně.

Je to tak, téměř vždycky. Četla jsem snad jen jednu dobrou povídku, která je stále nedokončená, ale bavila mě, i když se samozřejmě Mary Sue nevyvarovala. Jmenuje se Skutečný důvod Siriuse Blacka.

Loving Annabelle

29. července 2010 v 22:51 | Nefrites
Nikdy jsem nebyla příliš seznámená s japonskou shoujo-ai tématikou, ale anime sleduju celkem dlouho a často si říkám, že bych se měla podívat alespoň, jaká anime tuto skupinu nejlépe reprezentují. Proto i mě překvapilo, když jsem se na dílo s lesbickou tématikou celkem poprvé podívala až teď, a hlavně, že to bylo dílo s americké produkce. Film s názvem Loving Annabelle mi ukázal přesně to, co jsem chtěla vidět.
Přiznávám, možná si film nezaslouží mých 80%, ale já jsem na romantické filmy trochu ujetá. Nikdy jsem neříkala, že moje hodnocení jsou objektivní a ani se o to nesnažím. I když je dílo prodchnuté kýčem od začátku do konce, není to tak očividné a výrazné jako v jiných filmech, které jsem v poslední době viděla nebo jsou světově opěvované (Avatar). Herecké výkony (zvlášť herečky představující Annabelle) taky nejsou nijak světoborné, ale každá scéna je doplněna o dobře vybranou hudbu, o které se nebojím říct, že se mi skutečně líbila a chytila mě za srdce. Nevím, co o filmu psát, protože jsem nechtěla a ani nezmínila jeho obsah. Můžete se na něj podívat.
Já osobně ho hodnotím 80% a jsem ráda, že jsem ho shlédla. Protože je hezký, milý, a i když trochu kýčovitý, tak se mi prostě líbil.

GitS: Stand Alone Complex

24. července 2010 v 0:02 | Nefrites

Další závislost.
Není to rekord (protože Suzumiye), ale byla jsem ztracená už při pátém díle.

No, pojďme to ale vzít od začátku. Na začátku byl film. Viděla jsem ho už asi před rokem a... nebyla jsem z něj nadšená, přestože zklamání se nedostavilo. Čekala jsem to, co jsem dostala, ale stále jsem se s příběhem nějak nemohla ztotožnit.
Chyběla mi akce a propracovanost anime sérií. Chybělo mi to něco, co mi po zkouknutí filmu vytváří takový tetelivý pocit někde mezi vnitřnostmi (specifikovala bych to blíže, ale nikdy jsem neměla ráda biologii). Ale neměla jsem nutkání to uprostřed filmu vypnout a podívat se třeba na další díl House.
 
 

Reklama
Osud nech ať rozhodne,
kam půjde cesta tvá.
Tarzan, Walt Disney, Dva světy