Beze slov říkám sbohem

3. září 2010 v 17:34 | Nefrites
Tiše jsme plakaly, vedle sebe,
na konci příběhu, osaměle.
Tiše jsme záviděly, jedna druhé,
to její štěstí, dávno uplynulé.

Beze slov vyčítáš, že jsme tě chtěli.
A já tě pořád chci, nejlepší nepříteli
Beze slov vzpomínáš, patříme minulosti,
tak rád mě opouštíš, krutě a bez milosti.

Znovu jsme plakaly, nezvaní hosté
na stejné lodi, říkám si posté.
Měla vždy všechno, já chtěla víc,
o radu, o pomoc neprosíc.

Kapka krve, na rtech utichlých,
nemluvných, bezdechých, tvých.
Beze slov, slzy, stékají po lících.
Jdem spolu, sami, po ztichlých ulicích.

Poznámky:
Asi bych měla něco říct. Vím, že poesii psát neumím. Ale třeba to jednou půjde.
Sakura a Ino, obě se s ním loučí. Vedle sebe. Nemám poesii na konoze moc ráda, i když se tu dají najít i perly.
Uvidíme, kdo si to přečte. Básničku od bláznivé babky, která poprvé psala před dvěma a půl roky a od té doby ušla docela velký kus cesty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Osud nech ať rozhodne,
kam půjde cesta tvá.
Tarzan, Walt Disney, Dva světy