V detailech

14. srpna 2010 v 19:02 | Nefrites |  Gramatické chyby
Chtěla jsem vás alespoň trochu seznámit s tím, kde hledám (a zatím úspěšně nacházím) inspiraci pro povídky. Najít dobrý originální nápad na povídku je těžké, u mě se většinou postupně skládá z kousků, které vymyslím z momentálního popudu. Člověk, který delší dobu píše a snaží se to brát vážně, se na svět dívá trochu jinak než ostatní. Všímá si detailů a dělá rozbory osobností, aniž by si toho ostatní všimli. Tohle vím už dlouho, jen by mě občas zajímalo, kdy se ta hranice vnímání láme. A hlavně, kdy se to stalo u mě.
Zrovna včera jsem šla vyzvednout objednanou pizzu do nedaleké "restaurace". S úsměvem jsem vešla dovnitř, přivítali mě dva mladí hoši, kteří tam asi pracovali na léto jako brigádníci. Jedna pizza ještě nebyla hotová, tak jsem se pohodlně usadila na židličku s výhledem do restaurace. Jeden z hochů dodělával můj kus žvance a dával ho do pece, když jsem si všimla, že má asi nějakou menší růstovou vadu. Na první pohled to vůbec nebylo znát. Byl celkem hezký, ale o hlavu menší než jeho spolupracovník, tak jsem se na jeho výšku zaměřila.
Snažil se to skrývat. Měl volné tříčtvrťáky (nevím, jak jinak to vhodně pojmenovat), které mohly spolehlivě schovat trochu kratší nohy. Ale triko s jeho nezvykle krátkýma rukama nic neudělalo a to byl asi ten důvod, proč jsem si jeho handicapu všimla.
Zvláštní. Neměla bych se pak divit, že mám na kluky velké nároky, když si takové drobnosti (skutečně to nebylo nic výrazného) všimnu ani ne po pěti minutách.
V té chvíli mě poprvé v životě napadlo, že by mě moje povídky mohly ovlivňovat i negativně. Moc jsem se tím, ale nezabývala, protože oběma hochům došla vhodná práce a začali mi sborově čučet do výstřihu.
Popadla jsem jídlo, zaplatila a šla domů.
Pak mě napadlo, že taková postava by moji povídku dost okořenila, protože by to bylo něco nového.

Nevím, proč ale úryvky povídek mě vždycky napadaly při nepřítomném pohledu do zrcadla. Jednu z těch věcí - to si pamatuju přesně -  jsem tehdy vztahovala přímo na sebe. Dost hezká na to, aby si sama o sobě mohla myslet, že je krásná. Ne dost hezká na to, aby si to o ní mysleli ostatní.

Tak tedy vznikají povídky. Jako puzzle. jako střípky skládačky, které jen musíte propojit vhodným příběhem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Osud nech ať rozhodne,
kam půjde cesta tvá.
Tarzan, Walt Disney, Dva světy