Naruto tábor

15. srpna 2010 v 23:44 | Nefrites |  Příběh, děj a akce
Bylo to čtrnáct náročných dní, které se mi zapsaly do paměti. Nakonec myslím, že si to budu pamatovat, protože to byl můj první Naruto tábor a navíc... jako dítě mám příležitost jed už jen příští rok. Našla jsem spoustu lidí, kteří mi učarovali a kromě své přezdívky "lachtan" jsem získala ještě jednu: "Magor-chan". Ano, jistě jste pochopili Nefrites se projevila v tom nejlepším světle. Poctivě jsem si ukradla jednu úžasnou zeleno-proužkovanou mašli do vlasů (chudinka Kaori mi to v naději, že se mě zbaví, povolila) a na půlku tábora jsem zkonfiskovala Prasátkova Neko ouška, která mám mimochodem v plánu mu uzmout i na CKS. Muhehehe...
Takže... zpátky k těm príma otaku, zpočátku to bylo takové rozpačité. Nikoho jsem neznala (skoro) a nikdo se mě jako opuštěného lvíčete nechtěl ujmout (ten Simba to měl fakt moc jednoduchý). Nakonec se se mnou přišla rozpačitě představit taková partička holčin, se kterými jsem nakonec skončila i na chatce (tak, jo, teď je můžete litovat). Všechno jsou to fajn děvčata, takže no problémo, jede se dál. Jako druhou svou oběť počítám Asuku - jo, je to ta holka, co má neustálou potřebu někoho objímat, hlavně Tatarku a Ichiho. Ale nezůstala jsem samozřejmě jen u těchto chudáků, museli si mě náležitě užít i ostatní.
Byl to asi třetí nebo čtvrtý den, když se moje šílenství rozšířilo a senseiové nám začali v rámci celotáborové hry kolabovat a mlít kraviny (nejlepší byla podle mě Moriko, která svůj výstup patřičně okořenila. Ten její Samarovský výraz mi navíc nedá spát). Ono šílenství - Hokage se nám snažila namluvit, že je to záhadná nemoc, ale já jsem stejně vždycky věděla, že jen ovlivňuju svoje okolí - se postupně a velmi zdárně rozšířilo i na některé z praktikantů. Většinu jejich výstupů jsem neviděla, takže nemohu hodnotit.
Každopádně... pořád pršelo. A co se děje, když je nuda? Všechno se to komplikuje! Problémů - těch vážných - bylo ažaž. Ale já jsem teď měla na mysli táborová VéKáVéčka, jak to trefně nazval Chepa.
Když už jsme u něj... tak jsme i u Kači (trubka neví, jak se to píše) - divotvorná dvojice číslo jedna. Když jsme u nich, tak jsme i u Quileho (a tentokrát vážně netušim). Když jsme u něj, tak jsme i u mých velkých krásných očí.
Pak je tu samozřejmě naše randící kolečko. (Jeden z párů jsem měla zprostředkovaný z obou dvou stran a říkám vám, jak se má u některých poznámek člověk tvářit?) No, to radši nic, protože probírat tady tohle není zrovna košér.

Jsou prostě věci, po kterých se mi bude stýskat. Jako oba rozličné významy věty: Dej si dvacet. Protože to bylo prostě kouzelné. Anbubáci byli geniální.

Těším se na vís příští rok, moji bláznivý otaku!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maiko Hatake Maiko Hatake | Web | 16. července 2011 v 20:47 | Reagovat

Whuááá! Vidím, že to tam je super ^^ Já hodlám jet na NT 2012..jestli teda bude.. Což doufáám O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Osud nech ať rozhodne,
kam půjde cesta tvá.
Tarzan, Walt Disney, Dva světy