Otravná krása

24. července 2010 v 0:00 | Nefrites
Myslel jsem si, že všechno to dřív… Ta naše otravná minulost… Nám zaručí stejně otravnou budoucnost. Ne horší… možná stejnou, možná lepší. Dřív jsi bejvala šťastná, když jsem se vrátil zpátky. Dřív… jak divně tohle otravný slovo zní. Čtyři obyčejný písmena. Jen tak je poskládáš do řady - třeba náhodně, třeba taky ne - a vznikne ti tohle. Jedno slovo, který má spoustu různějch významů. Ale jeden z nich, ten, co mám na mysli, si vykládám jako, že něco bylo… a už není.
Když to tahle řeknu… no, tak to už jsme vážně šli do kytek. My dva jako pár… teď se prostě rozejdem. Ale chci něco vědět… něco, co víš jenom ty. Ale teď si zavzpomínám. Sám? S tebou? Je to jedno, jedno jako druhý.
Byli jsme malý děti a byla to otrava. Všechny ty pitomí roky, co jsme strávili v jenom týmu. Já, Chouji a jedna namyšlená otravná koza. Nikdy ses nechovala jako obyčejná holka. Pořád jsi civěla do zrcadla a spoléhala na tu svojí otravnou krásu. Snad jsi věřila - snad věříš - že tě může vysekat ze všech problémů. Kdybych řek, že je to pravda, tak bych kecal. Bez tý tví otravný krásy by to všechno bylo o fous jednoduší. Možná bys na ni nespoléhala, možná bys byla jiná, možná bychom byli pořád jenom týmový partneři. Jako ty a Chouji, i když… kdo ví?
Kdy se to vlastně stalo? Kdy jsme přestali bejt tak otravně formální? Jo, vim. Bylo to ta divná mise. Chouji chytil nějakou otravnou nemoc. A tak nám to třetice Tsunade přidala toho otravnýho Saie. Když ti kdysi dávno řekl "krásko" bral jsem to jako čirou buzeraci. Asi si ten idiot s otravnym úsměškem myslel, že jsi blbá. Ne, že bys nebyla, ale musel jsem tě bránit. Byli jsme, sakra, tým. Jenže na tý misi ti začal strašně pochlebovat. Štvalo mě to. Malas bejt jenom další zářez na desce stolu… další stránka tý jeho otravný knihy. Myslela jsis, že žárlim… já nežárlil - ani náhodnou - jen nesnášim, když hezký holky brečí. Je to otrava. Navíc ses na to začala chytat… lepila jsi se na něj, jakoby nebylo zbytí. Prostě jsem ho praštil - to si ale musíš pamatovat. Pak ses se mnou chtěla vyspat, ale já otravný hezký holky nechtěl. Byla jsi pro mě tak trochu použitý zboží. Tak trochu kunai po nepříteli.
Ale vzdorovat tobě je jako snažit se sníst víc ramenu než Naruto… prostě nemožný. Asi po otravnym týdnu jsi mě dokázala zlomit. A už jsme nebyli obyčejný týmový partneři. Byli jsme lidi, co spolu spí. To ti ale nestačilo. "Zamilovala ses to mě," spíš jsi to jen řikala, ale co já vim. Třeba si to tehdy myslela vážně. Pořád jsi se ale starala o tu svojí otravnou krásu. Byla pro tebe důležitá, já se snažil chápat. Nikdy jsem nepochopil. Stačilo se tak tvářit… Byla tohle naše první otravná lež? Ne, spíš ne. Určitě tu byla nějaká ještě před tím… jen ne moje.
Skoro jsi u mě bydlela… skoro, nikdy jsi se ke mně nepřestěhovala. "Nechci být na tobě závislá," tvrdila jsi mi, když jsem se na to jednou zeptal. Byla to první nezodpovězená otázka? Ne, spíš ne. Určitě tu byla nějaká ještě před tím… jen ne tak důležitá.
Měl jsem rád způsob, jakým jsi chodila úzkým prostorem mezi postelí a skříněmi v ložnici. Jak sis ráno čistila zuby. Jak jsi zavírala nenamalované oči, když jsi u mě přespávala. Jak sis nikdy nezapamatovala, ve které zásuvce jsou lžičky. Jak jsi špulila rty, když jsi se mnou prohrála shougi. Hrál jsem s tebou jenom kvůli tomu. Jak jsi… ale to už je vlastně jedno.
Pak jsi nás začala pomalu zabíjet… Nebo to bylo až později? Často jsi chodila na mise. Sama. Vždycky, když jsi to řekla, tak ses nevině usmála. Nenávidim ten otravnej úsměv. Dřív jsem ho bral jako omluvu, až teď jsem pochopil, jak strašně ses mi vysmívala. Pomalu sis přenášela věci zpátky do svýho bytu… "Nechci tě v noci rušit," říkala jsi. Myslíš, že mě ruší, když mi hezká holka vleze do postele?
Byl jsem blbej, nebo spíš slepej. Nikdy jsem si neověřoval, kam jdeš… věřil jsem ti. Pomalu, ale jistě ses vrátila k sobě… zůstaly mi jen otravný dlouhý vlasy napadaný do odpadu. A stejně jako se ty vlasy pomalu ztrácely, ty jsi mě vysávala. Nebyla jsi tam, ale stejně jsi to dokázala do poslední kapky. Ty a ta tvoje otravná krása… pomalu jste mi mizely ze života.
A pak jsi se vrátila… A z modrejch krásnejch očí ti padaly otravný slzy. Na nic jsem se neptal. Prostě jsi přišla. A já tě vzal zpátky. Myslel jsem si, že to bude jako dřív. Možná sis to myslela taky. Jenže už jsi chodila druhou stranou kolem postele, už jsi zuby nečistě tak roztomile rozpustile. Já už jsem se na tvoje oči nedokázala dívat… viděl jsem v nich ty otravný slzy. Zapamatovala sis, kde jsou lžičky a odmítal jsi se mnou hrát byť jen jedinou otravnou hru. Nebylo to jako dřív. Už nikdy to takový nebylo.
Spali jsme spolu… ale jen aby se neřeklo. Nepřespávala jsi u mě tak často. Vzdálili jsme se od sebe a ty jsi zase začala chodit na otravný mise častěji, než je normální. Tehdy jsem tě zahlíd, jak se se Saiem líbáš. A konečně jsem viděl.
Tak mi to řekni. Řekni mi pravdu, i kdyby mě to mělo zabít. Protože já chci osvětlit ty časy svojí slepoty… nebudu v týhle otravný lži dál žít. Cejtila ses takhle, když ti na rtech pohrával ten otravnej andělsek úsměv? Ne, to asi ne. Ale to už je jedno. Pro mě je jedna otázka ještě důležitější… Proč jsem ti prostě nestačil? Jasně… už vim. Za všechno může ta tvoje otravná krása. To ona chtěla víc než je jeden slepej idiot, co ti skočí na všechno.

Poznámky:
Povídka je věnována Takku…

ShikaIno… můj nejoblíbenější pár. Moc lidí ho nemá rádo a já vám ho takhle otravně cpu.
Hmm… Jak tohle vlastně vzniklo? Projížděla jsem jedno cédéčko, který už jsem strašně dlouho neslyšela a znovuobjevila jsme jednu písničku, konkrétně The Truth od Good charlotte. Tak nějak jsem ale pořád nevěděla, co s tím. Jela jsem tramvají a napadl mě přímo k tomu verš.
Na vlastní nebezpečí
No tak, holka, s kym jsi ještě spala?
No tak, holka, v čem jsi ještě lhala?
Bude mě to bolet to já vím,
pořád lepší než když to nezjistím.
Pak jsme s Takku vedli takovou pochybnou konverzaci na ICQ a já jsem jí prostě slíbila povídku na tu písničku. Nějak mě to psaní chytlo a tak je teda na světě tohle.
Říkala jsem už, jak ten pár zbožňuju?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Osud nech ať rozhodne,
kam půjde cesta tvá.
Tarzan, Walt Disney, Dva světy