Melodie moře

24. července 2010 v 0:00 | Nefrites
V Hlubinách mého zármutku
ční, jako osamělý útes, muž.
A já se potápím, tonu už,
nad sebou v slunečním paprsku,
vidím loď.


Možná je plna naděje,
jenž snad, bože snad, nevyprchá,
možná to je jen vidina poutníka,
který už není na své cestě,
osamělá loď.


Vstříc temným Hlubinám svého života
já kráčím jako duch,
už musím splatit svůj ďáblu dluh.
Byla jsem Shinobi... Hlavně, že byla.
Už žádná loď, už žádný muž.


Poznámky:
Je to zvláštní, až divně nepochopitelné, či nečitelné?
ANO!
Souhlasím s vámi. Už delší dobu se věnuju psaní takových "smysl dávajících" žbleptů. Myslím, že tenhle se mi docela povedl, i když možná není moc k pochopení.
Ale zkuste to přečíst znovu, třeba vysvitne nějaké slunce nad mraky a já dovedla vystihnout to nekonečno vjemů, které jsem chtěla sdělit.
Děkuju, že jste to přečetli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Osud nech ať rozhodne,
kam půjde cesta tvá.
Tarzan, Walt Disney, Dva světy